Rodáci

Naše obec je poměrně malá, už řadu let nedosáhla na počet občanů 300. Přesto se zde narodilo několik významných osobností. Jeden z nejstarších byl Václav Plachý. O něm shrnula spoustu informací paní dr. Ingrid Silná v knize věnované 800. výročí první zmínky o naší obci.

Václav Plachý (Wenzel Plachy)

Hudební skladatel a varhaník Václav Plachý, narozený 4. září 1785 v Klopotovicích, patří k nejvýznamnějším rodákům této obce.  Jeho otec Jan Plachý (+ 1827, 80 let) byl sedlákem v Klenovicích na Hané, v Klopotovicích se 2. července 1780 jako ovdovělý podruhé oženil. Jeho druhá manželka Anna, rozená Žáčková (1738? - 1803), byla vdova po zesnulém Ondřeji Prášilovi (1747?–1780) z Klopotovic. Václav Plachý měl ještě starší bratry Jana Pavla (1781 - ?), Vavřince a Bartoloměje (dvojčata, narozená roku 1783) a mladšího bratra Jakuba (1788-1841).

Hudebního vzdělání se mladému Václavovi patrně dostalo u strýce Antonína Plachého (1760 – 1826), regenschoriho v nedalekém Dubu nad Moravou. Antonín Plachý tehdy patřil k nejlepším varhaníkům na střední Moravě, komponoval také chrámovou hudbu a skladby pro varhany a klavír. U svého strýce se mohl Václav Plachý naučit nejen hrát na varhany a na housle, ale také zde získat základy hudební teorie. Kolem roku 1800 ho Antonín Plachý poslal na další studia do Vídně. Zde se Václav Plachý natrvalo usadil, neboť roku 1811 získal místo varhaníka v kostele piaristů ve Vídni - Josefstadtu, kde pak působil 46 let, téměř až do své smrti v 11. července 1858.

V roce 1810 byl ještě Václav Plachý navržen na místo učitele tovačovské školy, neboť její stávající rektor Kašpar Vavruch z důvodu vyššího věku nemohl toto zaměstnání řádně vykonávat.

Ve Vídni se Václav Plachý přátelil s významnými osobnostmi tehdejšího hudebního života (např. skladatelem Johannem Nepomukem Hummelem a Emanuelem Aloysem Försterem) a znal se osobně i s Ludwigem van Beethovenem, kterému věnoval své klavírní Variace op. 5 na téma z opery Fidelio. Václav Plachý komponoval zejména skladby klavírní a také chrámové - jeho dílo čítá kolem sto dvaceti kompozic. Z chrámových děl V. Plachého lze jmenovat Mši B dur op. 24, kterou věnoval olomouckému arcibiskupovi arcivévodovi Rudolfu Janovi. Skladby Václava Plachého byly dobově oblíbené a rozšířené v celé oblasti tehdejší rakouské monarchie. Řada jeho kompozic vyšla ještě za jeho života ve Vídni tiskem. Stylově jej lze zařadit do období raného romantismu první poloviny 19. století.

Václav Plachý působil navíc ještě pedagogicky, učil hru na klavír a housle, a proto se pohyboval často v salonech měšťanských a šlechtických rodin. Své klavírní skladby – variace, fantasie, ronda, na různá dobová populární témata (např. z oper Gioacchina Rossiniho, Gaetana Donizettiho a Vincenza Belliniho nebo písní), etudy a taneční skladby - tvořil často ke studijním účelům pro své žáky a některé jim dedikoval, např. komtese hraběnce Chorinské nebo Emilii von Hartlieb. Ovšem k  jeho nejvýznamnějším žákům, kteří u něj navštěvovali výuku klavírní hry, patřili Johann Strauss mladší zvaný „král valčíků“ (1825-1899) a jeho mladší bratr Josef Strauss (1827­-1870).

Další řádky pocházejí z okresních archivů, z Přerova, z Olomouce, z Prostějova a taky z Kroměříže nebo z Brna.

Jakub Plachý (1788 - 1841)

Hudebník Jakub Plachý se narodil 24. července 1788 a byl to mladší bratr skladatele Václava Plachého. Hudební vzdělání nabyl patrně také u strýce Antonína Plachého. Lze se domnívat, že odešel za svým bratrem do Vídně a pak působil jako klavírista v Budapešti až do své smrti v roce 1841.

JUDr. Šimon Krátký (1848 - )

Byl až do 26. ledna 1904 rada Zemského soudu v Brně. Narodil se 9. ledna 1848. Jeho rodiče: otec Thomas Krátký, chalupník, Klopotovice č.16., matka Katharina dcera Franze Lichnofského sedláka z Ivaně a Mariany roz. Pudové z Pivína. První zmínka o Šimonu Krátkém je z roku 1862, kdy jako student pomáhal při přípravě Besedy občanské a slavnosti národní, která se konala v Klopotovicích na 1. máje 1862.

JUDr. Jindřich Žáček (1876 - 1968)

Narodil se 17. dubna 1876, jeho rodiče Ignác Žáček a Františka rozená Kaprálová, hospodařili na gruntě č. 8. Po absolvování gymnázia v Olomouci a právnické fakulty v Praze nastoupil od 1. 1. 1900 k c. k. okresnímu hejtmanství v Přerově. Poté, co deset let působil na c. k. ministerstvu vnitra ve Vídni, byl v roce 1917 pověřen správou c. k. okresního hejtmanství v Holešově, zde působil do října 1919, kdy byl přeložen do Olomouce. V Olomouci v letech 1920–1928 zastával funkci okresního hejtmana. Od 17. června 1928 se stal moravským zemským viceprezidentem. Tuto funkci vykonával do února 1937, kdy byl odeslán na odpočinek.

V době od 25. srpna 1944 do 7. března 1945 byl z politických důvodů (pro ilegální přípravu zemského národního výboru) vězněn gestapem v Brně na Cejlu. Po roce 1948 musel opustit Brno a žil na venkově.

V roce 1908 uzavřel sňatek s Miladou Krškovou. V manželství se narodil v roce 1909 syn Jindřich a v roce 1911 dcera Milada.

O jeho hlubokém vztahu k rodné obci svědčí jeho zájem o zdejší školu. Teprve na jeho přímluvu obecní zastupitelstvo povolilo zřízení druhé třídy, když počet žáků překročil únosnou míru (v letech 1934/1935, 1937/1938).
JUDr. Jindřich Žáček zemřel 25. ledna 1968 v Brně.

Mons. ThDr. František Klobouk (1877 - 1949)

František a Františka Kloboukovi hospodařili na gruntě č. 17. Jejich syn František se narodil 4. října 1877, po vysvěcení na kněze v roce 1903 v Římě studoval na Teologické fakultě Universitas Gregoriana ve Vatikánu a získal zde doktorát theologie, filozofie a titul bakaláře církevního práva.

V letech 1904–1908 byl kooperátorem v Prostějově, v letech 1908–1920 v Moravské Ostravě, 1920–1921 jako administrátor v v Nové Vsi nad Odrou. Rok 1922 prožil jako administrátor v Petřvaldě a v letech 1923 – 1939 působil v Polance nad Odrou. Od roku 1939 byl farářem u Panny Marie v Kroměříži a současně děkanem Kolegiátní kroměřížské kapituly (u sv. Mořice). V roce 1943 byl mu udělen čestný titul monsignor. Od roku 1945 působil jako komisař emeritního kněžského domu v Kroměříži. Zemřel 14. listopadu 1949.

„V kapli v Klopotovicích byl vykonán pohřební obřad a poté za účasti rodiny a rodáků Klopotovských, za doprovodu Kroměřížanů, kteří dvěma autobusy svého p. děkana a faráře doprovodili. Pohřben je v Klopotovicích, průvod ubíral se na nový klopotovský hřbitov. Byl smutný listopadový den, kdy do hrobu uloženy tělesné ostatky pana Děkana, když dojemně loučil se se svým dobrým přítelem pan prelát. Za deště opouštěli jsme hřbitov a se smutkem v duši toho, jehož jsme měli rádi!“

MUDr. Stanislav Letocha (1882 - 1946)

Působil v Rožnově pod Radhoštěm jako lékař okresní nemocniční pojišťovny a jako městský a lázeňský lékař. Narodil se 22. října 1882, zemřel 18. dubna 1946. Rodiče Josef Letocha a Hermína rozená Kovaříková hospodařili na usedlosti č. 3. V knize, kterou vydalo město Rožnov pod Radhoštěm, se uvádí: „…kromě jiných působili v Rožnově také Stanislav Letocha…“ Tento náš rodák začal v tomto městě provozovat svou lékařskou praxi 17. května 1926. Bydlel na Masarykově náměstí č. 181.

V roce 1872 je v domě číslo 3 uváděn Čeněk Kovařík, otec Hermíny provdané Letochové. V roce 1908 je v tomto domě již uváděn Josef Havlík manžel Hermíny Kovaříkové, která se po smrti svého manžela Josefa Letochy provdala za Josefa Havlíka. Havlíkovi se později odstěhovali do Pivína.

Oldřich Dočkal (1883 - 1976)

Josefu Dočkalovi a Aloisii rozené Navrátilové hospodařících na usedlosti č. 38. se 6. listopadu 1883 narodil syn Oldřich, který po absolvování Učitelského ústavu v Kroměříži byl l od roku 1903 prozatímním učitelem na škole v Tištíně. Po tamním dvouletém působení byl v roce 1905 ustanoven prozatímním učitelem a správcem školy v Koválovicích u Tištína. Později mu bylo toto místo přiděleno jako definitivní. Na škole pak působil až do roku 1939, kdy byl dán na zasloužený odpočinek.

Rudolf Jurda (1883 - 1956)

Narodil se 10. 1. 1883 v domě č. 67 rodičům Karlu Jurdovi a Marii rozené Ferbinkové. Působil jako zástupce firmy KUNZ Hranice. V roce 1927 byl zvolen místostarostou obce, tuto funkci vykonával do roku 1943 kdy rezignoval. Po nějakou dobu byl také knihovníkem obecní knihovny. Zemřel 7. 1. 1956.

Počátky firmy KUNZ sahají do roku 1883, kdy do Hranic přišel Antonín KUNZ a založil zde dílnu na výrobu a opravu hospodářských strojů. Tři roky po Kunzově příchodu do Hranic byla už zapsána „Erste Mähr. Weisskirchner Maschinenfabrik und Metalgiesserei Anton Kunz M. Weisskirchen.“ V roce 1895 firma změnila název na „První moravská továrna na vodovody a pumpy Ant. Kunz v Hranicích, Morava“.

Divizní generál Ondřej Mézl (1887 - 1968)

Narodil se 2. prosince 1887 rodičům Janu Mézlovi a Marii rozené Konečné, kteří hospodařili na gruntě č. 10. Poté, co v roce 1906 dokončil studia na reálce v Kroměříži, absolvoval šest semestrů Vysoké školy technické – obor stavební v Brně. V letech 1910–1911 vykonal prezenční vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u 14. zeměbraneckého pluku v Brně, u téhož pluku byl v roce 1914 prezentován k válečné službě. Po nasazení na frontu v Karpatech využil příležitosti a přešel do ruského zajetí. V roce 1916 vstoupil do srbské armády, se kterou se účastnil bojů v Dobrudži. V prosinci 1916 byl převeden k československým legiím, od července 1917 byl přidělen k 6. střeleckému pluku Hanáckému. V bojích u Bachmače byl velitelem rozvědky, která se střetla s Němci. Se 6. plukem československých legií prodělal sibiřskou anabázi a po návratu do vlasti zůstal v Československé armádě. Byl pověřen několika funkcemi: velitel Hraničářského praporu ve Vimperku, velitel pěšího pluku č. 1 v Českých Budějovicích, v letech 1925–1938 vojenský atašé v Bělehradě aj.

Podzimní události roku 1938 prožíval jako velitel XVI. Hraničního pásma v Košicích. Do protektorátu se vrátil v březnu 1939. Zde se zapojil do organizace Obrana národa. Před zatčením přešel v prosinci 1939 na Slovensko, odtud přes Maďarsko, Jugoslávii do Francie. Vrátil se do Bělehradu, po obsazení Jugoslávie byl pověřen vedením Československé vojenské mise na Středním východě se sídlem v Jeruzalémě. Po skončení bojů na Středním východě v listopadu 1943 byl pověřen vedením československé mise u spojeneckého velení na západě se sídlem v Londýně.

V roce byl z politických důvodů penzionován. V roce 1948 odešel s rodinou do emigrace. Žil v USA. Zemřel 6. 9. 1968 v Kalifornii.

Josef Pospíšil (1890 - 1953)

Narodil se 12. května 1890 rodičům Silvestru Pospíšilovi a Filoméně rozené Indrákové, kteří hospodařili na usedlosti č. 6. Studium na Učitelském ústavu v Kroměříži dokončil v roce 1909, učitelskou způsobilost získal v roce 1911. V té době už druhým rokem učil na veřejné jednotřídní škole ve Staré Sidonii ve Vlárském průsmyku. Ve školním roce 1914/1915 nastoupil na pětitřídní školu v Bylnici. Roku 1918 učil na jednotřídní škole v Mirošově. Po vzniku ČSR v roce 1918 odešel na Slovensko. V letech 1919–1927 učil v Trenčanské Teplé a jeden rok v Trenčíně. Od roku 1928 působil v Bratislavě, v roce 1939 se vrátil do Uherského Hradiště a zde se stal ředitelem střední školy.

Na Slovensku spolupracoval mj. s J. Volfem a K. Plickou. Napsal a vydal vlastním nákladem čítanku ve slovenštině, redigoval časopisy Ráno a Slovenská otčina. S J. Volfem vydal prozaické knížky pro děti: Podhradský knihomil, Zo starej mošovskej školy (obě 1925), Slovenské obrázky I. (1931), podle lidového vyprávění připravil knížku Janko Hraško na cestách svetom (1927). Vydal antologii Stará báj (1930). Připravoval dramatizace a scénky pro dětská divadla, výběry lidové slovesnosti, čtení pro školní mládež z české a slovenské literatury (Pavol Országh Hviezdoslav, Martin Kukučín, Elena Maróthy-Šoltésová, Svetozár Hurban-Vajanský) a také biografické studie o významných slovenských a českých spisovatelích.

V Uherském Hradišti působil také jako dobrovolný pracovník ve Slováckém muzeu. Stal se zde kustodem historických sbírek.

S manželkou Marií rozenou Kubošovou měl dceru Dušanu (1916) a syna Juraje (1921). Josef Pospíšil zemřel 2. června 1953 v Uherském Hradišti.

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti má v síti českých a moravských muzeí významné postavení, již od svého vzniku v roce 1914 se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce.

Stanislav Klobouk (1914 - )

Účastník bojů za druhé světové války ve Francii se narodil 22. dubna 1914. Rodiče Jan Klobouk a Františka rozená Bělková hospodařili na gruntě č. 5. 26. ledna 1940 opustil ČSR – tedy vlastně již protektorát, do 22. dubna 1940 byl internován ve Francii a 1. června 1940 byl na Konsulátu ČSR v Marseille prezentován k vojenské službě v jednotkách československé armády ve Francii. Vojenskou činnou službu nastoupil u náhradního tělesa 4. 6. 1940. V roce 1943 byl zařazen ke štábní rotě I. tankového sboru, s nímž od se od září 1944 zúčastnil bojů ve Francii (Dunkerque ). Dnem 22. srpna 1945 od štábní roty I. tankového sboru byl přeložen do zálohy.

Vladimír Brázda, zasloužilý umělec (1920 - 2001)

Narodil se 27. května 1920 v domě č. 15. Po vystudování brněnské konzervatoře se již v roce 1939 stal členem Moravskoslezského divadla v Ostravě, kde působil až do roku 1988 jako šéf operety a šéfdirigent. I po svém odchodu do důchodu s tímto divadlem až do roku 1992 externě spolupracoval. Nastudoval přes 200 převážně operetních inscenací. Proslul jako propagátor operety také prostřednictvím televizních pořadů: Ve tříčtvrtečním taktu, Země úsměvů. Často působil také v rozhlase. Je autorem několika operet. Už v roce 1946 složil operetu Ztřeštěné námluvy, v roce 1972 Svátek pana ředitele a o tři roky později Klub starých mládenců. Zemřel ve věku 81 let 16. srpna 2001.

Zdeněk Slavík (1933 - 1997)

Jeho rodiče Josef Slavík a Helena roz. Klimešová bydleli v domě č. 65, kde také měli svůj obchod. Jejich syn Zdeněk se narodil 28. 8. 1933. V roce 1957 promoval na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po vykonání základní vojenské služby vyučoval český a ruský jazy. Zpočátku dva roky na Zemědělské technické škole v Žadlovicích, poté na Střední zemědělské technické škole v Mohelnici, Střední ekonomické škole v Mohelnici a Obchodní akademii v Mohelnici. Zemřel 24. srpna 1997.

MUDr. Jana Pořízková (1933)

Narodila se 26. dubna 1933. Její rodiče bydleli v Klopotovicích od roku 1930 do roku 1948, otec Jan Polach byl učitelem a správcem zdejší školy. V roce 1948 se přestěhovali do Frenštátu pod Radhoštěm. Na tamním gymnáziu maturovala v roce 1951 a poté vystudovala Fakultu všeobecného lékařství v Olomouci. Její promoce se konala v roce 1957, v témže roce nastoupila na dětské oddělení nemocnice ve Vítkově. Dále pracovala v kojeneckém ústavu a na infekčním oddělení v Opavě.

Atestaci z pediatrie získala v roce 1961, poté nastoupila jako obvodní dětská lékařka ve Vítkově, zde působila do roku 1970, kdy se s rodinou přestěhovala do Valašských Klobouk. Zde pak působila jako dětská lékařka až do roku 1996, kdy odešla na zasloužený odpočinek. Spolu s manželem vychovali tři děti.

Mgr. Jan Přehnal (1940)

Narodil se 17. května 1940, jeho rodiče František a Marie Přehnalovi hospodařili na usedlosti č. 28. Jan Přehnal vychodil Lidovou školu hudební v Tovačově. Jeho učitelem zde byl známý kapelník Antonín Nakládal z Ivaně. Absolvoval hudební konzervatoř v Kroměříži u profesora Františka Macha a Janáčkovu akademii muzických umění v Brně u profesora Lubomíra Klučara.

Stálé angažmá měl ve Státní filharmonii Brno, v dechové kapele Starobrněnská dvanáctka a ještě předtím působil jako sólista Orchestru Studio Brna. Patřil také k alternujícím členům skupiny tenoristů v dechové kapele Moravanka Jana Slabáka, ve které příležitostně účinkoval už od jejího začátku. Prvním alternujícím tenoristou se stal v roce 1989.

Osvědčil se také jako výborný aranžér nejrůznějších hudebních žánrů a je také autorem několika hudebních skladeb. Pro Moravanku Jana Slabáka upravil mj. verbuňk Ty Kyjovský purkmistře, vrtěnou Nedaleko Kyjova a aranžoval valčík Znám jednu myslivnu. Po odchodu do důchodu v roce 2000 ukončil svou profesionální dráhu.

Poslední z těchto našich rodáků o nichž píšeme, nejsou určitě poslední.